Asklépios

19. července 2016 v 18:53 | Dark |  členi
Jméno: Asklépios
Hodnost: Tulák
Pohlaví: Kocour
Věk: 2 roky
Magie: Země
Rodina:
- Matka/Otec: Mikaela/Telesforos
- Sourozenci: Hygieia, Aleanes
Partnerství: --
Povaha: V povaze Asklépia se snoubí nejhorší stránka jeho matky, krvalečná bestie s nejlepší stránkou jeho otce, milého bojovníka. Pokud ho potkáte, asi z něj nebudete mít nejlepší pocit. Předvede vám totiž dokonalou aroganci. Začne se chovat jako by byl cosi víc, než jste vy, čemuž v tu chvíli asi bude i věřit. Dal by se totiž přirovnat k bezcitné a chladné bestii, kterou nezajímá nic jiného, než je on sám. Ano, k Asklépiovi si jeden jen těžce najde cestu. Bude však ctít svou rodinu a to nadevšechno. Začne cenit zuby jen co se k nějakému členu jeho rodiny přiblížíte. Co možná bude pro mnohé překvapující je to, že Asklépios nebere za rodinu svou biologickou, nýbrž nejvěrnější přátele, klan, smečku, společenstvo, tlupu, zkrátka ty ke kterým má nejblíže. Není lehké se stát součástí jeho rodiny, ale poté se bude řídit heslem: 'Rodina chrání rodinu.'
Pokud se stanete jeho přítelem, odhalí se vám za kamennou zdí nedůvěry milá a přátelská duše, možná dokonce lehce podivínská. Z Asklépia čas od času totiž vypadne něco, čehož význam zná jen on sám, ale jistě to povětšinou vyzní vtipně, aniž by to zamýšlel. Někdy tedy bude působit trochu roztomile, svým vlastním zvláštním způsobem.
Většinou mu chybí optimistický náhled na věc, ale není ani pesimista. Vidí prostě vše takové, jaké to je a uplatňuje jen chladnou logiku. Co se tajemství týče, pokud vás nepovažuje za svou rodinu, bude s vaším tajemstvím zacházet tak, jak je výhodné pro něj a pro ostatní. Není nijak zvlášť upřímný, i tak se mu ale některé lži příčí a nakonec - co je moc, to je moc.
I když se jistě může zdát, že jsou mu životy ostatních ukradené, není tomu tak. Snaží se zachránit každý život, vlka i zvířete, ale když život zachránit nelze, prostě to řekne na rovinu.
Asklépios není špatný manipulátor a hezky využívá své inteligence tak, aby oklamal ostatní a došel svých cílů. Dopomáhá mu i fotogenická paměť, která mu také umožňuje si perfektně zapamatovat různé situace do nejmenších detailů. Přímo si libuje ve slovních hříčkách a hraním si se slůvky.
Celý jeho život od něj bylo očekáváno že z nej vyroste skvělý bojovník, po vzoru svých rodičů. Tak se ale nestalo, místo válčení tedy našel oblibu v bylinkách a zachraňování životů, nikoli jejich ničení.
Vzhled: Pokud potkáte velkého, statného kocoura se zdravou, hustou srstí, rozhodně to není Asklépios. Matka příroda mu do vínku dala malou, vyhublou postavu. Není kocoura menšího, než on a dokonce i nějaké kočky ho převyšují. Navíc je velmi hubený, pokud na něj pohlédnete, naskytne se vám pohled na jeho žebra a pánev.
Srst, čistě černá rozhodně není nijak udržovaná - je špinavá a mastná, lepí se díky brachu, bahnu a kocourvíčemu ještě k sobě. Díky jeho skoro až podvyživenosti je krátká a řídká, jen o trochu hustří na konci nezvykle dlouhého ocasu.
Co se musí nechat, má nezvykle dlouhé drápy a špičáky, a stejně tak ostré. Snad protože je dost slabý aby ho skolilo pár ran, tak aby se měl alespoň trochu jak bránit. Na druhou stranu, jeho malé a hubené tělo má hyperflexibilní kosti, proto je až nezvykle hbitý a rychlý.
Dlouhé uši bývají většinou odtaživě stažené k hlavě a jediné, co v jeho temně černé srsti, která vzbuzuje dojem že by pohlcovala všechno světlo záží, jsou jeho velké, zlatavé oči. Hřejivě zlaté? Nikoli, chladné jako led, nezobrazující žádné emoce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama